Úvodem: Moc se mi nelíbila tak podrobná specifikace parametrů modelu, ještě méně se mi zamlouval požadovaný profil NACA0014 … dávat tohle na samokřídlo může snad leda … američan? Měl jsem sice něco nastudováno od již zesnulého J. Lněničky (web, kam přispíval, je stále dostupný na www.airspace.cz), abych věděl, že není pro křídlo za každou cenu nutné použít autostabilní profil. Ale byl jsem odchován svahovým kombatem, kde se nic jiného než autostabilní profily nepoužívalo. Předběžně jsem si od zástupce organizace FPVWRA zjistil, zda by bylo akceptovatelné předepsaný NACA0014 v odtokové části modifikovat přizvednutím odtokové hrany. Tedy simulovat stav, kdy se na modelu odtoková hrana oddělí a funguje jako elevon, který je možno přizvednout a tak dosáhnout dvojitého prohnutí střední křivky (a vytvořit tak alespoň částečně onen autostabilní profil). Od FPVWRA přišla odpověď, že to lze.
Model: Tvarově není moc co vymýšlet, půdorys je víceméně dán. Rozpětí 914mm, materiál bílé EPP v gramáži někde pod 30g/dm3. Polotovary vyříznuty CNC „horkým drátem“. Protože jsme s kamarádem nedávno dokončili stavbu CNC hobby frézky, tak jsem polotovary křídla dále opracoval právě na frézce – ořez obvodu, vyznačení pozic uhlíkových výztuh, vyfrézování otvorů pro serva a vyfrézování otvoru pro baterii. Frézování probíhá v přípravku. Z extrudovaného polystyrénu je frézováním vytvořen negativ, do kterého se polotovary uloží. Aby držely na místě je do negativu vlepeno několik velkých napínáčků. Zatím jsem dělal jen jedno křídlo, tak jsem ho při frézování ještě raději přidržoval. Pokud se budou dělat další, je negativ připraven pro možnost fixace polotovarů přisáváním.
Protože je model navrhován na rychlý let, jsou pro zajištění tuhosti elevony pouze na koncích křídla a jsou balzové ve tvaru klínu s potahem tenkou smršťovací bužírkou. Elevony jsem postříkal lepidlem ve spreji, zasunul do „rukávu“ a „zasmrštil“ horkovzdušnou pistolí. Neptejte se, proč nejsou potažené třeba nažehlovací fólií nebo laminačním filmem stejně jako křídlo, chtěl jsem to zkrátka zkusit. Poloviny křídla jsou k sobě slepeny UHUPORem na tvrdé pěny (žlutozelená tuba) bez vzepětí. Podle značek vytvořených frézováním jsou nožem proříznuty drážky pro vložení výztuh ze skelných tyček o průměru 2mm. Výztuhy zamáčknu pod povrch křídla a dvakrát zaliju řídkým CA. Před zalepením výztuh je potřeba zkontrolovat geometrii celého křídla aby nebylo zkroucené. Ukázalo se, že nejjednodušší je křídlo s výztuhami rovnat tak dlouho, až leží na rovném stole v obou polohách (vrškem nahoru / vrškem dolů) stejně. Zalepení výztuh„gumové“ EPP dokonale zpevní. „Chlupatý“ povrch EPP není pro rychlý let zrovna ideální. Celé křídlo je proto potaženo laminovacím filmem s tloušťkou 38µm. Tento materiál není pro potahování modelů zrovna obvyklý. Ale určitě jste se s ním někdy v trochu jiné podoběsetkali např. při laminaci dokumentů. Dá se sehnat v arších např. A4, A3 nebo v návinu. Před potahováním je potřeba celý povrch křídla dokonale obrousit, aby byl hladký. Po pálení „horkým drátem“ bývá povrch EPP hrubý a film by špatně přilnul. Broušení jde dobře od ruky např. s malou vibrační bruskou se smirkem 80-120. Také je potřeba z jedné strany zaslepit otvor pro baterii, použil jsem komůrkový polypropylen v tloušťce 2mm. Variant jak řešit zakrytí a přístup k baterii a k ostatnímu vybavení je mnoho. Stavím prototyp, tak se s tím moc nemažu – baterie bude v otvoru bez zakrytí zajištěná páskem suchého zipu, RC vybavení bude „zadlabáno“ do povrchu křídla, regulátor motoru zůstane na povrchu kvůli chlazení. U prototypu pro začátek neplánuji instalovat FPV vybavení.
Potahování laminačním filmem má svá specifika. Jednodušší než postup vysvětlovat, je to prostě zkusit. Žehlička musí mít teplotu tak akorát. Při nízké se film dostatečně nepřilepí a při vysoké se s ním sice pracuje dobře a výborně se přilepí, ale po vystydnutí bude zvrásněný. Křídlo je potaženo čtyřmi kusy filmu – zvlášť levá / pravá, vršek / spodek. Na středu se cca 1cm překrývají. K potaženému křídlu jsou elevony v celé délce přilepeny úzkou průhlednou izolepou (shora i zdola).
Šachty pro baterii a pro serva jsou už hotové, tak stačí jen odstranit potah. Otvor pro přijímač a drážky pro kablíky serv jsou vyříznuty až v potaženém křídle. Serva velikosti „10g“ s kovovou převodovkou jsou do křídla vlepena opět UHUPORem. Kabel jednoho serva je prodloužen tak, aby dosáhl k přijímači. Po zatlačení kabelů do drážek jsou drážky přelepeny úzkou izolepou. Táhla k elevonům jsou z uhlíkové tyčky2mm, na koncích vidličky a koncovky s kulovým čepem MPJETP. Páky nalepené na konce elevonů jsou vyfrézované ze sklotextitu1mm. Vinglety (směrovky) na koncích křídel jsou z komůrkového polypropylenu tl. 3mm a jsou „na tupo“ přilepeny UHUPORem na konce křídla. Na náběžce a odtokovce křídla jsou ještě zajištěny přelepením skelnou páskou šíře 10mm.
Motorové lože je snad to nejjednodušší jaké může být – dvě bočnice a motorová přepážka z březové překližky tl. 3mm. Nepočítal jsem s možností, že bych vyosení motoru trefil hned na poprvé, takže upevnění na křídlo bylo spíše provizorní – bočnice přilepené UHOPORem na potah, aby se lože dalo v případě potřeby snadno odstranit.
První pohonná jednotka byla ze šuplíku. Motor velikosti 2826 s kv1200 a obyč. regulátor 22A. Abych se alespoň trochu přiblížil výkonu pohonu dle pravidel (motor 2200kv, baterie LiPol3S 2200mAh a vrtule 6/5“) použil jsem pro zálet baterii LiPol 4S 1500mAh a vrtuli APC 7/5“.
Pošmourné a zamlžené prosincové dopoledne, baterie nabita, pomocník připraven. Z obav absence autostabilního profilu jsem pro zálet elevony přizvednul cca 2mm nahoru. Motor na půl plynu, hod za konec křídla a … trochu potlačit. Tedy valí to slušně. Pomocník, bývalý pylonář a držitel stále platného světového rychlostního rekordu v F5E z r. 2014 Ondra Hacker ohaduje rychlost tak někde okolo 150km/h. Až na rychlost celkem nuda, není co řešit …. křídlo letí skvěle! Moje obavy z profilu NACA jsou pryč a já nechápu, že to může letět fakt tak parádně. Ideálně trefené vyosení motoru, hladký povrch a vysoká rychlost zkrátka odvádějí dokonale svoji práci. Počasí je nevlídné, tak se v řízení s Ondrou vystřídáme, vylétáme jednu baterku a mažeme do tepla. Co se vychýlení elevonů pro běžný let týče, tak jsou oproti neutrálu přizvednuté necelý 1mm nahoru. Není co ladit. Jen mě štve, že ten pohon není úplně, jak by měl být.
Hledám na internetu vhodný motor a regulátor. Volba padla na motor s požadovanými 2200kv z nabídky Emotors.cz, a rovnou jsem přihodil i OPTO regulátor 30A. Za dva dny leží obojí na stole (díky Bufo). Pohonnou jednotku doplňuje externí step-down měnič pro zajištění napájení přijímače protože OPTO regulátor nemá BEC. Pro minimalizaci kabeláže jsem měnič naletoval přímo na regulátor a vše „zasmrštil“ do bužírky. Po instalaci nové pohonné jednotky zbývá už jen nasadit vhodnou vrtuli. Bohužel nemám nic v rozměru 6/5“, tak osazuji 7/3“ a do zálohy připravuji ještě 6/4“.
Další k létání ne příliš vyzývající dopoledne sice bez mlhy, zato s drobným deštěm a mírným větrem. Ondra hází. Opět žádné překvapení. Model letí podobně. Subjektivně je pohon tišší, ale to je tak jediná změna. Škoda že nemáme tu vrtulku 6/5“.
Je 24.12. dopoledne a tedy čas na tradiční svahové polétání s kamarády na letišti Teplice. Kopeček je tu malý, ale když dobře fouká, dá se na něm se soubojovými samokřídly krásně létat. Po mnoha dnech se vylouplo slunce a i vítr má správný směr. Kromě baterie 3S 2200mAh beru ještě několik 3S 1800mAh. Zatímco kamarádi a děti z kroužku až příliš často po sfouknutí za hranu vyprošťují svá samokřídlaze křoví, vylétávám postupně všech 5 baterií. Drobný váhový rozdíl mezi bateriemi 2200 a 1800mah není na letovém projevu znát. Na svahu se ukazuje, že v příznivých podmínkách se dá i s tímto samokřídlem plachtit, ale je znát, že na takový režim letu NACA0014 prostě není zrovna ideální.
Závěrem nezbývá než konstatovat, že mě „USA speciál“ příjemně překvapil a rychlý let jistě trochu adrenalinu vyplaví. Přihlížejícího laika musí rychlost a řezání zatáček na malém poloměru překvapit. Jo, dá se na to koukat. Umím si představit i „low-cost“ pylonové létání s takovým typem modelu. Teď už zbývá jen osadit kameru a video vysílač. Na druhou stranu mi pro samotné FPV závodění taková rychlost nedává moc smysl. Rány s rychlými modely bývají „krvavější“, poškození vážnější. S pomalejšími modely bývá kolikrát více legrace – jednoduše i proto, že více vydrží a dají se snadno opravit. Ale když ono to tak pěkně valí… J.
Krátké video ze záletu na YouTube.
Pro Hacker Model Production, a.s. Pavel Dvořák
