Na začátku 60. let 20. století potřebovaly bývalé Československé státní dráhy (ČSD) novou, výkonnou elektrickou nákladní lokomotivu pro stejnosměrný systém 3 kV v severní a východní části země. Zkušenosti s řadami E 499.0 a E 499.1 – původně vyvinutými jako univerzální lokomotivy – ukázaly, že by mohly být lépe využity v osobní dopravě.
Lokomotiva E 499.157 byla proto během výroby upravena pro použití v nákladní dopravě a označena jako E 469.001. Tato lokomotiva měla stejný výkon, ale byla od výrobce vybavena upravenou převodovkou dvojkolí. Provozní hmotnost byla také zvýšena na 88 tun o závaží. Sériové stroje měly upravenou lokomotivní skříň. Na rozdíl od E 499.0 se šesti kruhovými okny na boční straně měly lokomotivy řad E 499.1 a E 469.1 instalována čtyři hranatá okna. S trvalým výkonem 2 032 kW byly schopny dosáhnout maximální rychlosti 90 km/h. Celkem bylo Československým státním drahám dodáno 85 lokomotiv značky Škoda.
Lokomotivy sloužily především k tažení nákladních vlaků na hl
Koncem 50. let 20. století rostoucí přeprava práškových materiálů, zejména cementu, vyvolala poptávku po nových silových vagonech. Tyto vagony, vlastněné výrobci cementu a vápna, sloužily k přepravě sypkého zboží a staly se součástí vozového parku CSD jako vagony „P“, což byla zkratka pro soukromé vagony.
